Jiné světy: kopce, vinice a vedro

Na oslavu životního jubilea jsme se vydali do země, která milovníkům cyklistiky nabízí opravdu pestrý program. Zažijete tu pořádný výšlap i nekončící rovinu v nepřeberném množství přírodních variací. Domácí jsou velkorysí lidé, kteří se umí královsky bavit. Nejlépe s pohárkem vína za doprovodu živé muziky. Čekal na nás výjimečný cestovatelský zážitek, až na ten hic.

13. 12. 2016

Myšlenka vyjet na dovolenou „ven“ a na kole se zrodila už před pár lety. Letos nastala ta správná chvíle zažít to. Jako cílovou destinaci jsme zvolili francouzskou Provence, kam jsem se vždy chtěla podívat, a navíc jako překvapení dobrý, ne? :) Abychom jako „prvničky“ nebrali zajíce v pytli, šli jsme do toho na jistotu s Kudrnou. A vyplatilo se. Za 10 dnů jsme utržili mnoho krásných zážitků, za něž nemalou měrou vděčíme celé posádce naší výpravy.

Přípravu jsme se snažili nepodcenit, jelikož mě na začátku některá čísla dost děsila. Ujet za den 90 km se mi zatím mockrát nepovedlo, takže rozjezdit se trochu v místní kotlině bylo nutné. Nedá se ale zrovna říct, že jsme to vzali zodpovědně. Proto jsem začala doufat v cyklistické doplňky stravy a plán B. Cestovka deklarovala, že si jakoukoli část trasy můžeme zkrátit a svézt se do dalšího stanoviště autobusem.

Po snesitelné, dvacetihodinové cestě autobusem nás hned čekala první trasa. Byli jsme nabiti prvními dojmy a jelo se nám i přes výrazné stoupání dobře. Projeli jsme prvním městečkem, po prvním kopci, viděli jsme první hrad a levandulová pole, dali si první pivo a víno. Poprvé jsme museli čelit nelítostnému slunečnímu svitu, na které není české oko ani trochu připravené. Slunce a obloha tu má úplně jinou barvu a sílu. Jeli jsme po asfaltu, a tak nás čtyřicetistupňový vánek, doprovázející sešup z kopce, neosvěžil. Za to koupačka v řece Ardèche v prvním kempu vydatně.

Každý večer po jídle jsme měli „míting“ o tom, co bude zítra. Vyfasovali jsme mapy, užitečné rady a tipy na místa, jež určitě nesmíme vynechat. Jezdili jsme individuálně, každý podle svých možností. Průvodci vyjížděli jako poslední a jistili to zezadu. Časovým milníkem byla večeře v 19:00 hodin v předem vytyčeném kempu nebo konkrétní zastávka pro zájemce o všelijakou prohlídku. Hromadně jsme navštívili například muzeum levandule, jeskyni Grotte de la Madeleine, vinný sklep (vč. degustace) v Chateauneuf du Pape či římský akvadukt Pont du Gard.

Jezdili jsme tak, že jsme se každý den o kus posunuli k moři. Neměli jsme tedy centrální stanoviště, což byla určitě lepší volba. Jak jsme se přemisťovali, příroda a terén se proměňovaly. Projížděli jsme vápencovým kaňonem kolem řeky Ardèche, mnohokrát jsme míjeli řeku Rhônu, jeli jsme přes vinice Chateauneuf du Pape, skalními městy a historickými centry, vyprahlým lesem a kolem mokřadů Camargueských jezer až k pouštní krajině na pobřeží Středozemního moře. Tam jsme si dva dny odpočinuli a nabažili se koupání ve vlnách. Za poslední a nejtěžší etapou, zahrnující přejezd přes pohoří Luberon, jsme se přiblížili autobusem.

I když jsme se nakonec přes pohoří nedostali kvůli jeho uzavření z důvodu nebezpečí požáru, dali jsme si pořádně do těla. Zdolávat denně až 80 km, kopce a čtyřicítky od božího rána, nebylo vždy snadné. Občas jsme zabloudili a hned bylo deset kilometrů navíc jak nic. Občas nám došla voda a kašna nebo obchod v nedohlednu. Občas nám zkrátka docházely síly. Když jsme se ale ocitli na vrcholu, zchladili ledovým nápojem a pokochali se těmi nádhernými panoramaty, byli jsme šťastní.

Za deset dnů jsme najeli zhruba pět set padesát kilometrů, na což jsem pyšná. Autobusem jsme si zkrátili jen jednu trasu. Ono to nakonec nebylo možné u „jakékoli“, ale jen tak asi u tří. Psychický efekt byl ale značný. Poznali jsme také nové tváře, které stejně jako nás cyklistika baví. Vzájemná podpora, hecování i zážitky byly stěžejním pilířem té pravé dovolenkové atmosféry. Také jsme poznali šarm francouzských dam, galantnost francouzských mužů a obrovskou touho po zábavě celých generací. Když si takhle jdete do Papežského paláce v Avignonu na slavnosti vína a ponoříte se do nepopsatelné atmosféry bujarého večírku, na němž se baví celé rodiny a party přátel, najednou si říkáte, že tohle v Česku prostě zažít nelze. I proto zůstává další zahraniční dovolená na kole, aspoň pro některé z nás, otevřená.

Jste zvědaví na fotky? Pojďte na to!

Před první vyjížďkou